Zašmátrali jsme v šuplíku příběhů a našli jsme pro vás jeden o Kanadě. Budu vám vyprávět příběh o Kamilovi, Janě a Járovi jak strávili společně 14 dní v Kanadě.
Na podzim 2016 se Kamil s Janou vydali za svým kamarádem, fotografem Járou Sijkou, který trávil rok v Kanadě. Nebudu vás dlouho napínat a řeknu vám, že v Kanadě je to super. Podmínky, příroda i lidi, je to jako ve snu. Proto se sem Jára vydal, zkusit a zažít něco nového.
Plánování takového výletu není sranda nebo vlastně je, když se něj díváte zpětně. Důležité věci! Sladit datumy a najít letenky. Zbytek se nechá koňovi, protože má větší hlavu. Datum nebylo až tak těžké najít, protože Kamilův kalendář mluvil jasně. Konec září, to měl volno a mohl jet, ostatní se nějak přizpůsobilo. Letenky jsou větší oříšek. Krátké přestupy a krabice s kolem je pro určité letecké společnosti docela problém, raději nebudeme jmenovat. Asi napotřetí se teda podařilo letenky koupit. Pak už jen zabalit kolo, sebe a mohlo se letět.
Let je dlouhý, nějaký ty přestupy a časový posun, ale na druhé straně spousta trailů a nových zážitků, takže můžete odhadnout na jakou stranu se misky vah převážily. Netrvalo dlouho a už na parkovišti vytahujeme kolo z krabice.
První zastávkou výletu je Squamish. Skvělé místo s ježděním opravdu pro každého. Nejdete tady úplně všechno. Hlavní výsadou Squamishe je spousta “zaoblených” skal po kterých jsou namotané traily, které se střídají s lesy, takže je jízda opravdu pestrá.
Projeli jsme kultovní traily jako je třeba Treasure Trail, který nepatří mezi ty nejlehčí. Spousta technických sekcí s kořeny a kameny, prudké sjezdy, které vás nenechají odpočinout a musíte se soustředit na každou vteřinu. Nebudu lhát, ale některé sekce jsem musel z kola sesednout, a podívat se na Kamila. Né nadarmo se říká, "někdo umí, někdo čumí."
Druhá zastávka byla v prérii kolem Kamloops. Vyprahlé louky a bludiště flow trailů, ze kterého se jen težko vymotáte. Z Kamloops nás vyhnal déšť, a proto jsme se raději rozhodli jet do naší finální destinace, kterou byl Revelstoke. A právě tam jsme strávili nejvíce času.
Jára nedělal celé léto nic jiného než objevoval traily kolem Revelstoku. Je jich tady víc než dost a začínající podzim jim dodal ještě více na kráse. Revelstoke leží v údolí obklopený pořádnými kopci. Každý z nich má svoje traily, na kterých se dá řádit od rána do večer v jakémkoli počasí. Můžete nahoru šlapat, vyvážet se autem a třeba jet i k horské chatě, tam přespat, a další den jet nazpět. Zkrátka na jedno léto zábavy až až.
Jak už jsem napsal, trailů je tady nespočet, ale pár jich stojí za zmínku. Martha Creek / Sale Mountain trail je jeden z nejlepších co mohou místní kopce nabídnout. 10 kilometrů z vrcholu Sale Mountain až k přehradě, zní velmi lákavě. Jelikož byl podzim bylo možné, že na vrcholu bude už trochu sněhu. Trail začíná ve 2100 metrech a končí na 650 výškových metrech. Nahoru se dá vyšlapat, ale nejlepší možnost je se nechat vyvézt.
Obavy ze sněhu se vyplnily. Naštěstí ho nebylo tolik a dalo se krásně šlapat.
Netrvalo to dlouho a sníh ustoupil a nás čekaly ideální podmínky.
Martha Creek trail je prostě super. Dovolím si říct,že je to jeden z nejlepších trailů v Kanadě. Pokud se někdy ocitnete v Revelstoke, tento trail musíte bezpodmínečně zkusit.
Další dny v Revelstoke byly super. Blanket Creek, Boulder Mountain, opravdu na každém kopci je něco, a všude si užijete spoustu zábavy a krásné výhledy. Nejlepší hřeb výletu na Kamila a Janu pořád ale ještě čekal.
Mt. Cartier je jeden z nejvyšších vycholů. Vede z něj 15 kilometrů dlouhý single track. Jediná cesta, jak se dostat nahoru, je vytlačit si kolo po trailu nahoru, kouknout do krajiny, a jet dolů. Jára měl v rukávu jedno eso a vytáhl ho právě v čas. Helidrop! Naložíte se do helikoptéry a ta vás vyveze kam jen budete chtít. My si zvolili Mt. Cartier.
Let i výsadek proběhl v pořádku. Cestou se nám trochu tajil dech ze všech těch hor kolem. Bylo to neuvěřitelné. Lítaní helikoptérou má něco do sebe. Přistáli jsme na pocukrovaném vrcholku a chvíli se museli rozhlížet po okolí, nádhera!
Teď už nás jen čekala 15 kilometrová cesta dolů. Budeme doufat, že nepotkáme žádné zvíře, třeba medvěda.
Další skvělý den za námi. Škoda, že už se to blíží ke konci, ale ještě před odletem před sebou máme ježdění na legendárním North Shore. Takže poslední pohled na zasněžené vrcholky hor a šup domů sbalit si kufry a kola a směr Vancouver.
Na posledních pár dní nám počasí moc nepřálo a Kanada se s námi rozloučila deštěm a vlhkem, to ale k ježdění za velkou louží patří.
Kanada byla neskutečná pohoda. Moc jsme si to užili a to, co jsme zažili si budeme dlouho pamatovat. Moc děkujeme Járovi, za to, jak nás krásně provedl a staral se o nás. Pokud budete mít možnost jet si do Kanady zajezdit, neváhejte a běžte do toho. Stojí to opravdu za to! Pokud jste dočetli až sem, děkujeme za přečtení a příště vytáhneme ze šuplíčku další příběh a rádi se o něj podělíme.
Autor/Foto: Kuba Barčík, Jára Sijka