“Tak co, dáme to focení zítra?” Ptám se Housky.
“Joo, snad jo. Mám tu před sebou flašu burčáku, tak uvidíme, jak to dopadne.” Říká Houska.
“Aha, ok, haha. Ráno si to potvrdíme.”
Ráno to naštěstí vše klaplo a Martin Husár (neboli Houska) se vydal na cestu. Před Olomoucí ale potřeboval nutně poradit.
“Ty, kde je nějakej obchod s jídlem?” Ptá se Houska.
“Co potřebuješ a jakej obchod preferuješ?” Odpovídám.
“No, nějakou obyč večerku. Čím menší, tím lepší. Potřebuju koupit svačinu… pařížák a chleba.” Houska potřebuje snídani.
“Aha, no tak zkus tu večerku kousek od bike parku. Ale nevím, jestli splní tvoje očekávání.” Dávám mu skvělé doporučení.
“Ok, super.” Říka Houska a pokládá telefon.
No a v takovém duchu se to neslo celý den. Houska přijel, vytáhl pařížák, sedl na drop a už to do sebe ládoval. Prej byl dobrej… Ale to já neumím posoudit. Chuťově posuzovat nechci a vzhledově byl odpornej. Sto lidí, sto chutí.
Luke Smítal & Kamil
Celé dopoledne jsme strávili v Bike Parku Olomouc, kde nám asistovala malá Emča a několik ostřílených lokálů v čele s Lukem Smítalem a Štěpánem Popelkou. Padaly nějaký triky, whipy, prostě taková pohodička před obědem. Vlastně jsem si tam zase po delší době dobře zajezdil.
Kamil & jeho dcerka Emča přihlíží jak na Table.
Suicide by Štěpán Popelka
 |
 |
Štěpán & Luke stylin'.
Kamil a jeho oblíbený trik.
Odpoledne jsme potom vyrazili na jednu lokalitu, kterou měl vytipovanou Houska. Necelá hodinka z Olomouce, profláknutý místo, ale nikdy jsme tam nebyli. Nalodil jsem komplet rodinu (žena, děti, pes), k tomu Housku, kolo, foťák a jeli jsme udělat klasickou rychloakci spojenou s natočením pár "rodinohodin".
Kamil vyhlíží co a jak.
Místo je to krásný! Podzim a mraky tomu dodaly kouzlo a po dešti to bylo vlastně lepší, jak za sucha. Chvíli jsme tam chodili, koukali, zkusili nasát atmosféru a něco smysluplného vymyslet.
První zatáčka z Houskovi 4m tyčky.
Houskův cíl je udělat hezkou fotku, můj cíl je vymyslet něco, co bude na té fotce hezky, akčně, vypadat. Ježdění jsem letos klasicky moc nedal, tak jsem trochu tápal, kde a jak tu jezdit. Ono to totiž na fotkách vypadá exkluzivně, ale v reále se v tom terénu díky prudkým a ostrým hranám, dírám a průrvám nedá moc jezdit. K tomu Houska furt jen mrmlá že to stojí za ho***, že neumí fotit a bla, bla, bla.
Kamil table-gappin'.
Trošku streetu–Fastplant.
Nakonec jsme našli ale i jeden skok, nějaký přejezd, výjezd, pózu a bylo. Zlatý hřeb odpoledne bylo, když Houska vytáhl čtyřmetrovou tyčku, co taky udělala nějakou parádu. Nakonec se i tvářil trochu spokojený. To se často nevidí…
Po dvou hodinách, kdy mi celá rodina promrzla a kdy si malej Hugo vyřval plíce jsme se napakovali do auta a jeli domů.
Fajn den to byl. Příště zas!
Kamil
Krmení pro Instagram.