Předposlední srpnový víkend se nesl v duchu endurového závodění na FOX ENDURO RACE MORÁVKA. Na závody se vypravil i náš FDF Team, který si ze závodů odnesl spoustu zážitků, nových zkušeností, ale i nějaké to pódium. Přečtěte si, jak to viděli členové našeho teamu!
Morávka je již stálicí Endurosérie a tím pádem všichni víme co očekávat a nebylo třeba se nikterak zvlášť připravovat. RZety patří spíše k těm lehčím, ale o zábavu je vždy postaráno a jsou dobře připravené.
Sobota klasicky patří k najíždění tratí a pokud to jde, nejraději si každou RZ projedu dvakrát - první jízdy vlažně na načtení stop a případných záludností, druhou jízdu trochu ostřeji na odzkoušení rychlosti. Po tréningu na nás byl nachystán prolog ve kterém jsem lehce chyboval a ztratil nějakou tu vteřinu. Nedělní závod nás na zahřátí poslal hned do nejkratší „DH“áčkové RZ1, která byla z části oproti loňskému roku předělaná. RZ2 vedená částečně po Fun trailu patří u mě spíš k méně oblíbeným, ale paradoxně jsem měl v této RZ nejlepší výsledek. RZ3 také již klasická eRZeta, která je v podstatě téměř beze změn a u mě patří k těm oblíbenějším a komplet vede mimo areál. RZ4 velké díky za novou a z mého pohledu vydařenou eRZetu, na kterou jsem si díky výpadku el. proudu na lanovce vyšlápl v tréninku po svém. Start lehce do kopce na zakyselení svalů a pak už jen dolů, kde se pořád něco dělo. RZ5 byla také nová i když částečně vedla po známých tratí bike parku, eRZta, kterou si pamatuji ze všech nejmíň a vybavuji si jen, že jsem se modlil, aby na závěr závodu nezačalo pršet, protože odkloněné zatáčky na trávě, které vedly do cíle by nebyly vůbec zadarmo.
Po celý víkend se mi jezdilo dobře, kolo bylo rychlejší než jezdec a počasí vyšlo na jedničku. Co víc si přát?!
Na pořadí 5. závod Endurosérie nás zavedl do mé oblíbené Malé Morávky, kde nás jako každoročně čekalo skvěle připravených 5 rychlostních zkoušek, které na tomhle ne úplně velkém kopci rozhodně nebyly zadarmo.
Sobota ve znamení sluníčka a hlavně tréninku! Tak jdeme na to, jako první projedeme RZty v Bike parku Kopřivná, kde celá akce probíhala. Zde byly nachystané 3 sjezdové tratě, na které nás samozřejmě dostala po nějakém tom čekání lanovka. Pár jízd za námi, oběd taky, tak se přesunem na RZtu z druhé strany kopce. Dlouhá, zábavná, přírodní, prostě super a navíc nás zavedla do Karlova, kde nás čeká v nově vybudovaném bike parku zbrusu nová rychlostní zkouška. Byla namotaná na místní downhillové trati a jo, bylo to dost k kopce, hodně skalek, kamenů a kořenů, prostě ryzí sjezd! Super máme to za sebou tak vyšlápneme zpět na Kopřivnou, dáme ještě kontrolní jízdu a jdeme se připravit na večerní prolog. Atmosféra super, jdeme na to. Minutový sprint, na louce plné skoků, klopených i odkloněných zatáček plných prachu se jel pod plným plynem! Tak jo, hlavně to zbytečně nepřepálit a trefit najeté stopy. Stojím na startu, pípne čip a dávám „plnej“ do pedálu, po minutě jsem dole a s jízdou jsem celkem spokojený. Ok 1. den z námi, bez pádu, bez škod na materiálu, stopy naladěné. Tak dáme jednoho zrzouna na lepší spaní a šup odpočinout a vyspat na race day!
Neděle, opět svítí sluníčko, je zhruba 11 hodin a stavíme se na start závodu. 1. RZ, hodně rozbitá, hodně z kopce, možná zbytečně moc opatrnosti ale jsem dole bez pádu a stala mě docela dost sil. Pár chyb tam bylo, ale jinak super zábava! Šlapeme na 2. RZ, která je hodně šlapavá a není tak moc z kopce jako 1. Stála nás dost sil, opět nějaká chybka, ale nic zásadního a hlavně bez pádu. Zkontrolujeme občerstvovačku a už si to šlapeme na asi nejnamáhavější transfer dne. 3. RZ vede z druhé strany kopce, začíná dost technickou pasáží na kamenech, potom už jen palba dolů. Toto byla nejdelší RZ dne, pěkná, přírodní, hrabanky dost pro všechny, ale pár chyb mě stálo opět dost sil! Teď výšlap po asfaltu na 4. RZ v Bike parku Karlov, za mě nejlepší RZ závodu, hodně z kopce, víceméně bez chyb a docela v tempu, kolo jede parádně a na konci trati vidím záda týmového kolegy, ty jo docela jsem to tam poslal, super! Opět doplníme síly u občerstvovacího stánku a jedeme na poslední RZtu. Jsme u horní stanice lanovky Bike parku Kopřivná a dáváme poslední placáky a hecovačky. Je to tady, čip pípnul a je tady palba na hrabance, a kořenech, která končí u dolní stanice lanovky. Jsme v cíli, úsměvy na tváři, kolo jelo super, RZty moc pěkně připravené díky Kamčo (a týme). Enduro Race Morávka byla opravdu super závod, se skvělou bandou, jo Morávka opět nezklamala. Výsledkově to mohlo být lepší, rezervy určitě byly, ale to jsou holt závody. Díky FDF Bike Shop že můžu jezdit na super stroji od Commencalu, kamarádům kteří mi pomáhali s přípravou a hlasitě fandili na každé RZ. Závod jsem si opravdu užil a vidíme se zase někdy v sedle.
Endurosérie na Kopřivné byl pro mě teprve 2. závod v rámci seriálu a jeho vývoj byl ovlivněn tím, že jsem koncem července místo závodů dal přednost vysokohorské turistice a ježdění ve Švýcarsku. Bikovačka v pozadí s Matternhornem byla luxusní, ale při zdolávání 2. nejvyšší hory Evropy (Dufourspitze 4634m), naši partu ve 4600mnm zastihla bouře. Ve zkratce: -10°C, blesky, 40cm sněhu během 3 hodin a přečkání noci zahrabaní ve sněhu 4500mnm). Já jsem si z toho odnesl kotník s výronem a omrzlinami, což mě na měsíc vyřadilo z aktivního života. Díky tomu bylo jasné, že se nepodaří zopakovat 10. místo z Endurosérie v Koutech.
Na erzetách v Morávce šla poznat bolavá noha i zmizelá fyzička. Každopádně ještě jsem nezažil, že by mě ježdění na biku nebavilo v jakémkoli stavu a Morávka nebyla výjimkou! RZ 1. místy široká jak na svěťáku se spoustou stop. RZ 2. byla bolavý morál. RZ 3. je stálice v členité, technické hrabance a za mě patří, k těm nejlepším tratím jaké jde vůbec jet. Na RZ 4. ukázal Zája a všichni stavitelé, že umí stavět nejen luxusní freeride, ale i DH, co má hlavu a patu. RZ 5. pak byla kombinace luxusní hrabanky nahoře a celkem ohraného spodku.
Nakonec 19. místo se ztrátou 20 vteřin na Top 10, bylo na pohodu pro mě i bike. Teď bude třeba nabrat ztracenou sílu, aby bylo na dalších závodech méně bolesti a více Yeahboy!
Můj závodní víkend začal už v pátek, je to takový zvyk, finišují přípravy kola a nastupuje nezbytné odreagování - odpočinkový den. Ten je potřeba, sobotní trénink s prologem bude náročná kombinace.
Sobota začíná velkou snídaní a nezbytným šálkem kávy. Potom následuje balení a přesun na Malou Morávku. Hned po příjezdu potkávám na parkovišti spoustu kamarádů, což okamžitě zlepší náladu, jsme v tom spolu zase, závodění je tady. Po koupi permice se vrháme do fronty, která je zatím příjemně krátká. Na lanovce se otočím a s pohledem na rostoucí dav u nástupu činím rozhodnutí prchnout přes třetí RZ do Karlova, tam snad situace bude klidnější. RZ 3. má parádní flow, jediný můj úkol je užít si hrabanku. Lanovka v Karlově je téměř bez fronty a překvapivě rychlá. Všechno hezky odsýpá. Rychlá RZ 4., která má vše co by v enduru mělo být. Start do kopce, několik boulí po trailu, kluzká skalka, hromada hrabanky a velké klopenky před cílem. Hotovo, jsem dole. Čtyřikrát projeto a hurá zpět na Morávku. Teď už stačí jen oživit paměť na erzetách 2 a 5. Tady určitě velké plus za super držáky na kola na lanovce, lepší jsem neviděl. Po krátké pauze jdu natrénovat prolog. Palba po sjezdovce je příjemná změna po dni stráveném v lese na kamenech a kořenech. Ale opatrně, důležité je nespadnout a nepokazit si tím nedělní závod. Sedíme na sjezdovce a pozorujeme „hobbíky“ s čím dál nižšími čísly jak se míhají kolem nás. Najednou slyším svoje jméno a utíkám ke startovní bráně. Nahoře jsem se ani nerozkoukal a už jsem dole, vše šlo velice rychle. Nevím ani jak se mi to povedlo ale z prologu si odnáším domů parádní pocit a první místo v hobby. To je nejlepší motivace do závodu.
Nedělní ráno je pro mě ospalé, pomalé a mírně nervózní. Takže klasický začátek závodního dne. Vše negativní však startem do prvního transferu mizí a já se můžu soustředit na svůj výkon. Je tu první RZ pro nás hobbíky, číslo 2. Velmi fyzicky náročná, dole se sotva držíme na nohou. Vůbec se nám nechce zpátky do sedel a šlapat kopec na trojku, ale všichni se na ni těšíme. Ta proběhla bez problému, jen roztržený rukáv na dresu mě mrzí. Teď to stejně nevyřeším, co se dá dělat. Ohrnu ho a spěchám na občerstvovačku do Karlova. Je super, že je tu taky. Po dojezdu z každé erzety je možnost doplnění vody a jídla. To je v horkém počasí zásadní. Ale nechceme se moc zdržovat, ještě nás čekají dva kopce. Ten na čtyřku jsem zvládnul docela v tempu, stejně jako cestu zase dolů. Ale spíš na jistotu. Pád nebyl daleko. Po dlouhém výjezdu na poslední rzetu se řadíme rovnou do fronty, nechci tu nahoře zbytečně tuhnout. Nasazuju brýle, kývu na pořadatele, že jsem připraven a ten mě okamžitě odpípne. Už letím dolů, udržet soustředění v těchto chvílích je náročné a velice důležité. Čeká mě posledních několik kluzkých zatáček. Hlavně opatrně. Naštěstí jsem to zvládnul a už dávám svůj čip pořadatelům. Teď už stačí jen napjatě čekat na dojezd ostatních. Když jsou všichni v cíli koukám na výsledky a přichází veliká radost. Konečně. První vítězství v hobby juniorech. Nic víc jsem si nemohl přát. Úžasný závod, úžasný víkend. Díky všem, kteří se na tom podíleli!
Foto: Jara Sijka & Ondra Grund