Honzu a Honzu určitě znáte z našeho týmu. Jsou to dva jezdci z českých Loose Riders, kteří tuto zimu podnikli výlet do španělské Málagy za ježděním a sluníčkem. Jak se měli, se můžete dočíst v článku, který pro nás napsali.
Text & Foto: Honza Faistaver, Honza Špika
Málaga 2019
Ještě před mým odjezdem na sezónu do Norska začátkem prosince se s Honzou domlouváme, že by bylo fajn dát si během zimy "voraz" a vyrazit někam na kolo. V půlce ledna si dáváme echo a řešíme co a jak. Je nám celkem jedno kam, hlavně ať je tam teplo a levný pivo. Po pár diskuzích se nakonec rozhodujeme mezi Barcelonou na dirťáku a Málagou na enduru. V Barceloně jsme pár let zpátky byli, super místo s hodně spotama, nicméně nakonec volíme Málagu. Datum stanovujeme na konec měsíce, rychle kupujeme letenky než z toho jeden z nás couvne a začínáme řešit detaily. Pár hodin googlení a máme spoustu super míst a kontakt na lokály, který nám se vším ochotně pomáhají (díky kluci!).
Balíme a 30. ledna vyrážíme. Na letišti mám trochu problém s váhou kola (Ryanair řeší každý gram, bacha na to), nicméně daří se mi to vyřešit a okolo půl 4 přistávám. Z ranních -10 a sněžení je najednou +15 a slunečno, tohle bude dobrý! Dávám kafe a knížku, okolo půl 7 dosedá i Honza, vítání a frčíme do půjčovny pro auto. Z letiště samozřejmě funguje shuttle, což my nevíme, takže dobrý kilák táhneme ty kola na zádech, no komedie. Po příchodu nastává další komplikace a to, že auto bylo rezervovaný na můj přílet v 15:30, ale díky čekání na Honzu se stornovalo. Nakonec to přece jen nějak jde a my fasujeme bednu Fiat Doblo. Navíc je nádrž místo půlky skoro plná, yes! Rychle do Lídlu pro piva a něco k večeři a můžeme vyrazit. Po nekonečným hledání nakonec nacházíme cca metr široký odpadní roury (nový samozřejmě) uprostřed parku kdesi nad městem. Odpalujeme se, San Miguely, bagety s chorizem, pokec co nového a okolo jedenácté to balíme.
Noc překvapivě v pohodě a my se budíme do slunečného, lehce větrného rána. Sámošku máme hned naproti, kupujeme snídani a sedáme do kavárničky hned vedle. Dvě americana pěkně na terase, sledujeme ten poklidný španělský život a vymýšlíme co dál. Domlouvám se s Bogdanem a ten mi zasílá adresu tratí v Torremolinos kousek od nás. Má zrovna něco na práci ale prý v půl 5 sraz tam. Dopíjíme kávu a zvolna se přesouváme na místo. Dorážíme okolo 11, žádný spěch, vyndáváme kola z krabice a jdeme to zkusit. Na kopci se nacházej 3-4 krátký traily se spoustou skoků, vln, zatáček, všechno menší ale o to víc zábavný a na rozježdění po dvou měsících naprosto ideál. Tak nějak se vozíme celý odpoledne, potkáváme pár lokálů včetně BMX legendy Rubena Alcantary a v podvečer doráží i Bogdan. Bogdan je fajn týpek, rumun, co je v Malaze tak nějak na prázdninách a po pár větách zjišťujeme, že má dokonce holku z Čech. Ke konci session se mi zadírá ložisko v náboji, nicméně Bogdan zachraňuje situaci a nabízí nám nocleh u sebe doma s tím, že ráno zajedeme ke kamarádovi mechanikovi a ložisko se vymění. Nabídku s radostí přijímáme, v noci má totiž přijít "slejvák" a tak by to mohlo být se spaním venku komplikovaný. Okolo 8 dorážíme na byt, seznamujeme se s Ivet a spěcháme do Mercadony než nám zavřou. Večeříme před krámem, k tomu pár piv a pěkně v náladě se vracíme na byt. S našimi novými kamarády probíráme všechno možný a okolo půlnoci jdeme spát.
 |
 |
Ráno zataženo a mlha, předpověď nelhala, pršelo celou noc. Bogdan vaří kávičku, k tomu rychlá snídaně a fofrem do bikeshopu poladit ložisko. Na místě nás vítá asi dvoumetrový Karlos, ložisko sice nemá, ale dává nám kontakt na bikeshop v Mijas s tím, že tam ho určitě mít budou. Karlos nelhal a my se z Mijas vracíme s pořízenou. Cestou se ještě zastavujeme na spotu z Not2Bad, tady bychom se taky rádi svezli, snad to nebude úplně na odpis. Odbočujeme z dálnice a po pár kilometrech úzký asfaltky, která se ke konci mění v prašnou cestu, se dostáváme k rozlehlé usedlosti čítající několik budov obehnané vysokým plotem. Hned vedle brány s nápisem zákaz vstupu je v plotě díra kterou se snadno dostáváme dovnitř. Už od brány vidíme několik skoků, které jsou v relativně slušné kondici, jen jim dát trochu péče. Vypadá to slibně. Projdeme si zbývající část areálu a s dobrým pocitem se vracíme zpět. Na odpoledne Bogdan velí traily na druhé straně města v Montes de Málaga, sraz ve 4 na parkovišti pod kopcem. Pro jistotu dostáváme klíče od bytu (známe se asi 18 hodin) a rozcházíme se. V ulicích Benalmadeny dáváme kebab s "hranclema a kolou" za 4,50 e, zpátky k autu a díky dopravní špičce dorážíme s asi hodinovým zpožděním. Nic se však neděje, jezdit se dá až do sedmi večer (konec ledna, dobrý co?), takže máme ještě 2 hodinky před sebou. Po cca 15-20 minutách dorážíme na kopec s krásným výhledem na Malagu a okolí a taky na začátek trailu. Jako první dáváme Alikindoi, lehký, zábavný trail s pár skoky a klopenkami. Cestou traverzem zpět nás stíhá krátká, ale výživná přeháňka. Následuje Kawasaki, rychlý singletrack s místy taktak na řídítka, odkloněnýma zatáčkami a slepýma pasážemi, který končí víceméně u parkoviště. Bogdan má najeto, tak nám nezbývá než dávat z první taky. Oba traily dáváme ještě jednou a to je pro dnešek tak akorát. S pozdravem ,,vidíme se doma´´ Bogdan odjíždí a my se pomalu balíme taky. Se zastávkou na nákup dorážíme okolo 9 a Bogdan avizuje, že v neděli ráno bude velký ježdění kdesi nad Alhaurinem, tak ať si nic neplánujeme. Ok, bereme na vědomí!
Sobota ráno opět "azůro". Budíme se okolo 9 a rozmýšlíme co dál. Nakonec vyhrávají traly v Torremolinos a pak se uvidí. Po příjezdu dostáváme nemilou zprávu, déšť za poslední dva dny dal skokům celkem slušně za uši a tak to dneska nepůjde. Trochu zklamaný se vracíme k autu ale co se dá dělat, jedeme dál. Během večera nás taky napadlo sjet si bezpečnostní výpusť přehrady kousek nad Malagou, docela známý streetový spot, tak se pakujeme tam. Skrz vyschlý koryto řeky, po kamenech a houštím nakonec dorážíme na místo a je to teda úlet! Celá ta věc je asi 300m dlouhý a 5m široký betonový žlab, který se v půlce láme a pokračuje strmě až na vrchol přehrady. Drápeme se nahoru a začínáme z toho mít trochu vítr. Nahoře to moc neprotahujeme a jdeme na to. První jízdu na "sichr", druhou to pouštíme a je to šílenost! Kolik máme ve zlomu, 70-80km/h? Plný euforie a za smradu spálených brzd se přesouváme dolu k rádiusu. K naší smůle je před ním nateklá voda z předchozích dní, nicméně Honza hecuje a tak se nám to daří pomocí kbelíků během asi půl hodinky zprovoznit. Dáváme asi hodinku session a jedeme dál. Pauza na oběd a přesun se na poslední spot u tunelu Los Gripaos. Krátký, zábavný trail, kde blbneme až do západu slunce.
S díky odmítáme na dnešní noc ubytko a míříme do města na pláž. Po příjezdu rozjíždíme pouliční bar, 6% pivo na prázdný žaludek dělá své a je nám dobře. Místo na spaní nehledáme dlouho, během cesty po pláži nacházíme za jednou zavřenou restaurací prostor tak akorát na pro nás a kola. Ještě skočit do krámu pro jídlo, "brápnout" na pláži pár zatáček, a jde se spát.
V neděli ráno jsme už v 8 na nohách, počasí zas jak malovaný, balíme cajky a frčíme do města na kávu. Zastavujeme u jediný otevřený (a docela nóbl) kavárny v centru města. Rychlý americano s krósantem, Honzu se pak při placení snaží okrást o 10e, všechno se nám ale daří podchytit (na nás si chlape nepřijdeš!) a vyrážíme do Alhaurínu na slíbenou session. Navigace nás vede klikatou úzkou cestičkou kamsi za město, za pár chvil však už vidíme Bogdana s Karlosem, tak je to všechno v pohodě. Parkoviště narvaný k prasknutí, my na sebe hážeme kolena a helmu a vyrážíme. Na rozhýbání si to jednou vyšlápneme, po výjezdu z lesa míjíme ohromný kamenolom, který se táhne podél cesty až na start. Traily jsou tady všehovšudy dva (ty co za něco stojí, říká Bogdan), oba mají skvělou první půlku, v druhý části se spojují a už je to slabší, ale to nám nějak nevadí. Po první jízdě vyndáváme z Fiatu přebytečný krámy, uvazujeme na očko lana a shuttlujeme jako většina lidí tady. Řidič, dva lidi s kolama dovnitř, dva lidi ven na lano, nahoře jsme do pěti minut, to je sen. Že se budeme s "místňákama" půjčeným autem vyvážet na traily a u jednoho dokonce bydlet by nás na začátku asi nenapadlo. Ale tak to občas je. Bogdan s Karlosem to balí, my se cestou domů zastavujeme ještě na rychlou session v Torremolinos a v podvečer dorážíme taky. Klasický jídlo, pivo, cigárko rituál a jdeme spát.
Pondělí ráno, předposlední den. Dneska je v plánu opuštěná vila z Not2Bad v Mijas. Cestou se zastavujeme u Karlose na krámu vyzvednou nářadí, který nám Bogdan dohodl. Máme z toho prdel, fasujeme jednu kraťoučkou lopatu, gumový hrábě a v půlce zlomenou motyku, haha. No nic, lepší než drátem do oka. Kupujeme teda ještě jednu lopatu a okolo oběda jsme na místě. Víceméně je to všechno jezditelný, stačí dát pryč horní vrstvu trávy plus sem tam něco dohodit. Za dvě hodinky máme hotovo, doráží Bogdan s Karlosem a session může začít. Přesouváme se od jednoho k druhému, všechno krásně funguje, být víc času, poladíme to všechno. Honza nakonec vysílá i step up step down přes barák, 5x4m, s naprosto slepým odrazem, v malý helmě, v půlce zimy, no není to úplně málo. Okolo 5 přijíždí chlápek a vyhazuje nás. Škoda, ještě jsme tomu mohli chvilku dát. Se západem slunce mizíme cestou směrem na Mijas, na obzoru vidíme Afriku a rozhodujeme se, zda dneska přespat v horách nebo na pláži. Nakonec vyhrává pláž, přece jen se nám už nic moc nechce a chillovat na pláž asi bude lepší. Dole se nám však dlouho nedaří sehnat pořádný flek a do toho jako spása SMS od Bogdana...kde jste? Zítra poslední shuttle v Alhaurínu, Ivetka nás bude vyvážet, sraz v 10 tady...nebo spíš...nechcete přijet a přespat? Bereme všemi deseti, teplá sprcha a postel po dnešku bodne!
Úterý ráno a před námi je poslední den ježdění. Nemůžu uvěřit, jak rychle to uteklo. Budíme se okolo 8, venku je zatím nejlíp za celou dobu co tu jsme, sluníčko, teplo, bezvětří. Kávička a mizíme do Alhaurínu. Na místě jsme okolo 11, nikde nikdo, oproti neděli velký nezvyk. Plán je dát si 8-10 jízd, nakonec jich dáváme jen 5, ale i to bohatě stačí. Šestý den v sedle je znát. Naši kámoši mizí do města, my se taky pakujeme, dáváme oběd a přemýšlíme, co s načatým odpolednem. Chceme relax, nakonec však stejně vyhrávají traily v Torremolinos. Víme, že se zas dlouho nesvezeme, tak z toho musíme vytěžit maximum. Na místě je už 6-7 lidi, my se k nim přidáváme a jezdíme až do úplný tmy. Loučíme se a jedeme zpátky na byt, kde na nás už čekají. Mě to letí ráno v 7, takže začínám pomalu balit. Shodou náhod jede Bogdan s Ivet zítra do Mexika ve stejný čas jako Honza do Čech, takže ještě o den prodlužujeme auto a všichni z toho těžíme. Poslední pivo, loučení s domácíma (Díky moc za všechno!!!), zabalit cajky a spát. Honza mě ráno veze na letiště, dáváme high-five, bylo to sakra dobrý!!! Po 11 vystupuji v Oslu, je -5 a sněží. Na silnicích kalamita, nakonec se mi vsak daří po 300km a šesti hodinách za volantem dostat domů. Rychle se vyspat a v 23:00 nástup do práce. Honza si dává day off, společně s Bogdanem a Ivet vracej k večeru auto, rozlučka a tradá.
Jakožto zimní bajkovou destinaci jsme nemohli vybrat líp. Málaga má všechno od "flowček" přes skoky až po fakt těžký traily. A to jsme stihli projet jen nepatrnou část. Navíc asi 3-4 trails/dirt spoty plus skate park Rubena Alcantary, takže si vybere fakt každý. Fungují tady veřejné vývozy a lokální průvodci (za rozumný peníze). A je tady krásně. A mají tu dobrý pivo. Takže 10/10 bodů.
Díky a čau.
Honza a Honza